Znáte takové ty známé fráze typu „Žij tak, jako by dnešní den byl tvůj poslední.“ nebo „Za každých okolností si užívej přítomný okamžik.“ To se lehko řekne, ale těžší je takové věci realizovat.
Umění žít tady a teď neboli umění zaměřit se na přítomný okamžik, je totiž něco, co je potřeba se naučit. Existuje několik typů lidí – resp. několik typů toho, jak uvažujeme o svém životě ve vztahu k času:
1. Orientace na minulost
Tito lidé žijí minulostí. Často přemýšlí o tom, co bylo, co udělali, co neudělali, co měli udělat. Tím, že neustále omílají události, které již proběhly a nelze je změnit, mohou se lehce utopit ve vlně výčitek, pocitů úzkosti z toho, co je nevratné a z depresivních pocitů spojených s tím, že uplynulý čas je v nenávratnu.
2. Orientace na budoucnost
Druhým extrémem je člověk, který se neustále soustředí na to, co bude. Přemýšlí o věcech, které ho čekají, na které se těší nebo kterých se obává. Tento způsob nám rovněž zabraňuje v tom, abychom si užívali, co máme, protože se neustále soustředíme na události, které ještě neproběhly. Připravujeme se na ně – potom, když je prožijeme, přirozené je, že nás překvapí, že realita je jiná, než byla na očekávání.
3. Orientace na přítomnost
Tento způsob myšlení je nejtěžší ze všech a najdeme ho u lidí v nejmenším měřítku. Jedná se o dovednost žít přítomností – žít tím, co je dnes, co je právě teď a přemýšlet o tom v celém kontextu. Neanalyzovat věci, které se staly a které již nemůžeme změnit. A neočekávat příliš od věcí, které se naopak ještě neudály. Je to něco jako vnitřní klid. Necháváme věci plynout, žijeme je – nepřemýšlíme o nich.
Tato metoda nám nezakazuje těžit z minulosti – naopak, přítomné uvažování by mělo vycházet z našich zkušeností. Neměli bychom jimi však vyplňovat naši mysl a trápit se jejich neměnností.
Ani tím nechceme tvrdit, že se člověk nemá těšit na pěkné věci, které ho čekají v budoucnu – že nemáte mít radost z vysněné dovolené, z oslavy narozenin nebo ze schůzky s přáteli. Naopak, je pěkně radovat se ze svých plánů a těšit se na příjemné aktivity – ale není rozumné si v duchu vytvářet jejich přesnou podobu a představovat si, jaké budou, nebo jaké by měly být. Co však můžete udělat, pokud si nemůžete pomoci, je prosté – počítej s nejhorším, doufej v nejlepší.