Dlouho jsem zastával názor, že je život v domku se zahradou lepší než živoření v paneláku. Vydrželo mi to… zhruba přesně do chvíle, než jsem si takový dům se zahradou pořídil.
Ráno totiž z takového domku vyjdete na zápraží a uvidíte krajinu zalitou slunečním jasem, prosycenou vůní a laskající na duchu. Jenže sotva se pořádně rozhlédnete, už to ve vás začne hlodat. Ty záhonky s květinami či zeleninou by měly být oku lahodící, jenže tak jaksi nejsou. Spíše jsou samý plevel, který by bylo záhodno vytrhat. Aby se člověk cítil lépe a také aby ho případně po celé vsi neroznesli sousedé. A tak sice venku září slunce, ale vy se shrbeni s bolavými zády díváte leda tak na hlínu, jež se navzdory vaší píli jen pozvolna opět mění z džungle v záhon.
Po této práci vás napadne, že když je venku tak hezky, mohli byste se rozvalit na dece na trávníku a… A tu náhle postřehnete, jak je vlastně ta tráva vysoká! Nepůsobí to hezky a navíc se v ní mohou ukrývat i klíšťata, zmije a jiní nezvaní hosté, před nimiž se je třeba mít na pozoru. A tak je krásně, ale vy se namísto opalování prosekáváte oním porostem. Někdy se sekačkou, někdy s kosou nebo srpem, každopádně ale zbroceni potem a nejednou naplněni vědomím, že až na jedné straně trávníku skončíte, bude už na čase začít na druhé straně znovu od začátku. Dokonalé perpetuum mobile.
Posekáte trávník a konečně se na něm na chvíli rozvalíte. Je vám tak krásně, když jen tak nečinně hledíte do korun svých ovocných stromů… které by už ale vážně chtělo prořezat, naroubovat, postříkat nějakou tou chemií proti škůdcům, případně pokácet a nahradit jinými. A je po sladkém snění.
Něco tedy uděláte i se svými dřevinami a pak se konečně aspoň usadíte na zápraží, abyste si oddechli. Jenže jak tak dýcháte vůni květů ze záhonu, vzpomenete si, že tyto nerostou jen tak automaticky samy od sebe. Že je třeba je čas od času pohnojit… a jak je to vlastně dávno, co jste nevyvezli septik? Co když už je zase plný?
Zajedete tedy raději hned za nějakým tím majitelem vozu zvaného lidově hovnocuc…
No je tohle fér? Celou zimu jste ty ptáčky krmili, aby vám tu vesele trylkovali, a oni vám namísto zpěvu… A to ještě několikrát a přímo na přední sklo auta…
A tak jdete mýt auto. A když je hotovo i toto…
Většina dne je sice už pryč, ale přesto ještě není tak pozdě. Ještě zbývá dost času, než se začne stmívat. Takže se přece jenom ještě stihnete trochu opálit. Totiž stihli byste. Kdyby se jako na just nedalo právě do deště.
A tak jenom vevnitř sníte, co všechno bude, až budete mít hotovo všechno, co je na domě a zahradě ještě třeba udělat, dodělat, předělat, poupravit,… To jest zřejmě nikdy.