Je to už více než dvě a čtvrt století, co anglická spisovatelka Mary Wollstonecraftová poprvé přišla s myšlenkou rovnoprávnosti mužů a žen. Od té doby ženy podstoupily mnohé k tomu, aby si ve společnosti vydobyly své místo. Získaly volební právo, mohou se vzdělávat a projevovat svobodně svůj názor.
Zdá se, že mají vyhráno a mohou se tedy považovat za rovné mužům. Kde ale leží skutečná pravda? Skutečně nám to, že můžeme odhalovat kotníky a učit dle libosti postačí k tomu, abychom mohly považovat feminismus za úspěšný? Začněme s platy.
Platové statistiky z loňského roku ukazují, že průměrný plat ženy je o bezmála sedm tisíc korun nižší než plat muže. Přičemž oba ale vykonávají naprosto stejnou práci. Tomu říkáme rovnocennost?
A dále, i když se dnes všemožně prohlašuje, že každý může dělat jakoukoliv práci, jak si myslíte, že je to ve skutečnosti? Političky. Právničky. Doktorky. Těch je všude plno. Ale v případě, že na pracovní pohovor přijde vzdělaná žena s o něco méně vzdělaným mužem, skutečně je preference jasná? Nebo si zaměstnavatel vybere raději muže, protože zvyk je železná košile?
Proto na jakékoliv kariérní odvětví ukážete, vždycky je tam mužů více, než žen. No schválně. Kolik je dnes úspěšných producentek? Režisérek? Nebo třeba stavebních inženýrek? A nenechte se mýlit. To vše nemusí být jen kvůli mužům. Dělají si to i ženy sami. Mají strach. Mají strach vystoupit ze škatulky, do které je společnost zařadila už před tisícovkami let.
Svět je dnes plný krásných, silných a nezávislých žen, které jsou vzorem pro ostatní ženy a dívky. Svět je plný mužů, kteří jsou připraveni usednout po boku ženy. Jestli byla někdy vhodnější doba na to, aby byly ženy placeny stejně jako muži, je to právě teď. Teď je ten čas, kdy potřebujeme víc producentek, režisérek a stavebních inženýrek.
Takže ano. Feminismus zaznamenal obrovský pokrok. Ale ještě nás všechny čeká dlouhá cesta k tomu, abychom mohli opravdu prohlásit, že žena je rovna muži a muž je roven ženě.
